Reakce

Na výše uvedený článek jsem přišla díky majitelům pálenice v Kácově, kteří mají v Tehově, který patří pod Trhový Štěpánov, babičku a ta mne objevila...
Po přečtení článku jsem byla dojatá a napsala jsem jeho autorce, že jí moc děkuji za laskavá slova a ona mi odpověděla, mimo jiné, že jí opět bylo smutno a prý "jak ty to děláš, že jsi vždy ve správný čas na správném místě?"
A dnes jsem telefonovala panu Hromadníkovi kvůli oslavám seniorů na březen a on mne přivítal po telefonu slovy: "Dobré jitro, slavná osobo..." A když jsem z práce odcházela domů, potkala jsem autora výroku přímo mezi dveřmi... No, řekněte, co si přát víc?

A opět v novinách...

...tentokrát ve Zpravodaji Štěpánovska aneb pár slov o předvánoční výstavě panenek ve štěpánovském muzeu, kde jsem vystupovala jako hudební host...

Pozdrav ze Zruče nad Sázavou s výstavou panenek

Dovolte, abychom prostřednictvím Zpravodaje Štěpánovska poděkovali za milé přijetí ve vašem muzeu. A jak se to vlastně všechno seběhlo?
Zhruba před více než dvěma lety zavítaly do Zruče nad Sázavou zástupkyně Klubu panenek ČR Praha s tím, že by rády někde sehnaly "domovinu" pro svou sbírku panenek, medvídků, kočárků a dalších doplňků. Bylo to v době, kdy probíhala I. etapa rozsáhlé rekonstrukce nesoucí název "Zručský zámek ožívá". A protože se z nevzhledné zámecké půdy klubaly docela slušné prostory, jejichž využití se zatím moc neřešilo, došlo k dohodě mezi městem Zruč nad Sázavou a Klubem panenek ČR o tom, že tyto prostory "obydlí" panenky.
Do letní sezóny byla zřízena expozice, která se brzy těšila přízni celých rodin. "Své" panenky či medvídky zde nacházeli babičky i dědečkové, maminky i tatínkové, ale údivem nešetřily ani dnešní děti. Každý si zde našel něco, co ho potěšilo a pohladilo po duši. Ať už to byly panenky či medvídkové dříve narození, panenky porcelánové, panenky krojované, panenky Barbie, panenky a samurajové z dalekého Japonska nebo panenky vytvořené předními světovými designéry. Návštěvníků na zručském zámku slibně přibývalo, stejně jako panenek, které začali přinášet i místní občané.
Město Zruč nad Sázavou ovšem uspělo v dalším kole grantových řízení a začala II. etapa rekonstrukce zámku. Panenky, medvídci i vše ostatní putovalo do krabic a do depozitáře.
V této době kontaktovala Jitka Nová zástupkyni Klubu panenek ČR Alenu Zemanovou. Bavily se spolu o tom, že ve štěpánovském muzeu uspořádají vánoční výstavu. Přidala se i paní Jaroslava Šašinková ze Zruče nad Sázavou a bylo dojednáno. V sobotu 12.prosince 2009 se konala slavnostní vernisáž této výstavy. K dobré pohodě zahrál pan František Hromadník a zazpívala Šárka Kohoutová. Nakonec se přidali všichni přítomní a s chutí si zazpívali několik koled.
Protože výše uvedená jména možná občanům Trhového Štěpánova mnoho neříkají, ráda bych je trochu přiblížila.
Jaroslava Šašinková, původním povoláním učitelka, má zálibu téměř ve všech ručních pracích, u nás ve Zruči nad Sázavou se svými výrobky již nejednou prezentovala na nejrůznějších výstavách a akcích.
Alena Zemanová se narodila na Benešovsku, žila v Praze a před deseti lety se stala jednou ze zakládajících členek Klubu panenek ČR. Miluje umění, tanec a hlavně své panenky. Ty dokonce natolik, že po zřízení stálé expozice ve Zruči nad Sázavou, odešla z Prahy společně s nimi. Velmi aktivně se zapojuje do kulturního dění ve Zruči nad Sázavou. S Klubem panenky ČR uspořádala již na 70 výstav po celé ČR. Ale netajila se obdivem nad tím, že Trhový Štěpánov je asi třetím místem, kdy na zahájení výstavy přišel sám pan starosta a další významní představitelé města. Tato pocta ji upřímně dojala a moc si jí váží. Přestože ve Zruči nad Sázavou nežije dlouho, byla u zrodu nového občanského sdružení nazvaného Sdružení rodáků a přátel Zruče nad Sázavou a okolí, které začíná aktivně rozvíjet svou činnost.
František Hromadník je původním povoláním učitel, dlouholetý ředitel ZUŠ ve Zruči nad Sázavou. Je zřejmě nejznámější osobnost v kulturním a společenském dění ve Zruči nad Sázavou. Za příkladnou práci s dětmi dokonce před několika lety postoupil do celostátní soutěže o Zlatého Ámose a umístil se na druhém místě. Ve svém projektu tenkrát představil mimo jiné i sestry Kohoutovy, které do zručské ZUŠ dojížděly z Kácova.
Šárka Kohoutová je majitelkou nádherného hlasu. Díky obětavosti rodiny a přístupu pana Hromadníka se z Šárky stala sólová zpěvačka, která vystupuje na mnoha akcích pořádaných ve Zruči nad Sázavou a okolí. Šárka má velké srdíčko, o čemž svědčí fakt, že i přes svůj zdravotní handicap rozdává radost dědečkům a babičkám ve zručském domově pro seniory.
Tolik krátce o těch, kteří se snažili potěšit Vás, občany Trhového Štěpánova. Věřím, že se to podařilo, protože nám mezi Vámi bylo moc dobře. Byla bych ráda, kdyby naše spolupráce pokračovala i nadále. Chtěli bychom Vás na oplátku pozvat k nám na prohlídku nově zrekonstruovaného zámku.
Proto si přejme hodně zdraví, štěstí a tvůrčích nápadů a sil.
Jiřina Janatová

Autorka je pracovnice oddělení kultury a školství MěÚ Zruč nad Sázavou, průvodcovské služby, redaktorka zručských novin a kronikářka města

Dopis do Vyšších Sfér...

Milý Ty, veliký tam nahoře,

chci poslat zásilku do nebe a nemám adresu, ani nevím, kolik stojí takové doporučené psaní tam k Tobě nahoru... Ale o jedno Tě prosím: Pokud k Tobě moje psaní dorazí, předej ho do těch nejsprávnějších rukou, které mi loni v červnu odešly k Tobě, do toho úžasného angažmá a které mi tu hrozně chybí...
Jednomu člověku, který je mi opravdovým přítelem tady na zemi, jsem se smála, když prohlašoval, že by do pěveckého sboru, který vedl, potřeboval deset Šárek, aby to k něčemu vypadalo. Sice jsem se smála, ale těšilo mne to a hřálo u srdce... Já jsem ale skromnější: já bych chtěla jenom jednu osobu. Jistou paní Boženu Ulomovou, která u Tebe v červnu bude už rok! Nevíš o ní něco? Jak se má, jak se jí daří? Oba jste zrádci a spikli jste se proti mně... Ty mi to přijdeš oznámit, když jsem na dovolené a paní Ulomová se se mnou sice rozloučí, ale adresu k Tobě mi tady na zemi nenechá... A já bych jí toho tolik chtěla říct, nebo aspoň napsat...
Prosím Tě, až s ní budeš mluvit, vyřiď jí, že ji líbám na čelo, posílám moc pozdravů a že se mi moc a moc stýská...
Promiň, že jsem Tě pokárala... Stydím se. Jako protiváhu mi nyní dovol, abych Ti poděkovala za dnešní den, který jsi mi seslal... Boženka v něm byla a byla veselá a zase jenom moje!
Měj se v tom nebi hezky, vše náležitě vyřiď, pozdravuj anděly a kdyby ses rozhodl, že mi pošleš paní Ulomovou zpátky na zem, věř mi, že se zlobit nebudu...

Kohout tour 2010

Kde mne můžete v roce 2010 vidět a slyšet zpívat?

07.03.2010 - 14:00 ZRUČ JE RODU ŽENSKÉHO - KONGRESOVÝ SÁL - ZRUČ N.S.

20.03.2010 - 13:00 DĚTSKÝ KARNEVAL - TRHOVÝ ŠTĚPÁNOV

11.04.2010 - 13:00 II. KDYŽ HARMONIKA TIŠE ZNÍ - KONGRESOVÝ SÁL - ZRUČ N.S.

16.04.2010 - 17:00 RECITÁL Š.KOHOUTOVÉ - ČERNOVICE U TÁBORA

09.05.2010 - 14:00 ZPÍVÁME MAMINKÁM - KONGRESOVÝ SÁL - ZRUČ N.S.

18.09.2010 - 09:00 ZRUČSKÉ PLAVOVLÁSKY - HŘIŠTĚ - ZRUČ N.S.

(28.10.2010 - 15:00 RYCHLÁ KOLA VONÍ BENZINEM - ZRUČ N.S.)

04.12.2010 - 14:00 VII. ZRUČSKÝ BETLÉM - KONGRESOVÝ SÁL - ZRUČ N.S.

Případné další akce včas doplním.

Zrzavý Orm, aneb kance v posteli viděti...

Když jsme s babičkou dočetly a pobrečely si nad Třemi šupinami vánočního kapra, rozhodla jsem se, že konečně snad udělám radost již zesnulému a mnou milovanému strýci Pepíkovi, a tak jsme začaly číst tlustý dvoudílný román Zrzavý Orm, který jsem od něj před lety dostala.... Je to z období Vikingských výbojů, ale není to "suchý" dějepis, je to popsáno humorně a s nadsázkou...
Přečetla jsem asi pouhé dvě kapitoly a mohly jsme se s babičkou potrhat smíchy... Leč, při líčení, jak to dříve chodilo s ženštinami a jak hlavní mužští hrdinové lovili divou zvěř, se mi té noci zdál sen vpravdě divoký - na mém loži si ustlalo prase divoké a jediným, kdo ho zmohl, byl můj 11-letý bratranec!
Po probuzení jsem se musela smát a dorazil mne dědeček, když prohlásil: "On je to starý Bivoj!" (Myslel tím mého bratrance)...

Oslava narozenin

Tak to zase uteklo a byla tu další, tentokrát únorová oslava narozenin a svátků - tentokrát v modernějším hávu - písničky z klávesami - ej, to jsem si štrejchla!
Bylo to, řečeno slovy gurmánů - VYNIKAJÍCÍ - zpívala jsem celou duší a celým tělem!!!!!!!

Hoj, ty štědré odpoledne, posluchač závistí bledne.
Jde to přímo od srdce, a chudáci, mé plíce...
Můžu si je vyzpívat, chci kus sebe Vám všem dát.
Snad se mi to povedlo, nejsem žádné nemehlo.
Písniček? No, zdali! Mnoho! Jen stůj klidně, moje noho.
Cítím v těle každý sval, je to marné, zpívám dál.
I kdybych snad měla zhynout, hudba musí dál mnou plynout.
To Vám tady slibuji, ve zpěvu si libuji.
Budu zpívat dál a dál, pánbů mě snad miloval.
Když nadělil mi hlas, který, doufám, těší Vás.

Čtenářské okénko

Tak s babíkem vesele pokračujeme ve společné četbě - tentokrát jsem zůstala ohromena knížkou Marie Kubátové - Tři šupiny vánončního kapra - opět povídky, rozdělené do tří etap, opět velmi působivé, pravdivé, ze života... Když knížku otevřete, dýchne na Vás vůně Vánoc, perníčků, skořice, ale hlavně hloubka lidského člověčenství. a teď něco pro Tebe, Dášíku - ČEŠSTVÍ a kouzelného ČESKÉHO JAZYKA... To jsem si zase jednou "pochutnala..."

Kouzlo předčítání babičce

Asi stárnu, nebo jsem čím dál více sentimentální, nevím, ale asi před týdnem jsem objevila kouzlo předčítání knih své drahé a milované babičce...
Babička, jak zasvěcení vědí, odjakživa byla a je dosud, vášnivou čtenářkou... Ale protože se jí, k mé velké lítosti a zármutku, zrak díky zelenému zákalu zhoršil, už na své milované knížky, respektive písmo v nich, nevidí tak, jak by si přála a tudíž jí četba trvá déle, požádala mne, zda bych jí nepředčítala nahlas.
Já, zkušený "předčítač" (je to součástí mého povolání), jsem souhlasila a byla jsem zvědavá, jakou knížku mi babička vybere. Byla to její oblíbená spisovatelka Vlasta Pittnerová a knížka s názvem Panny. Šest povídek. Přiznám se, že jsem takovýto druh literatury četla poprvé, a byla jsem trochu na pochybách, jak na přečtené budu reagovat, ale co bych pro svoji milovanou babičku neudělala...
Daly jsme se do čtení. Četly jsme pořád - u vaření, poklízení i při reklamních blocích a já zjistila, jak se mi tyhle okamžiky líbí a jsem z nich dojatá... Jednak nad opravdu krásnou literaturou, která je tzv. "epickým dějepisem", kdy se dozvídáte o tehdejší době, ne jako v učebnicích, strojeně a hraně, ale pěkně po lidsku, tak jak to přichystal chudákům i boháčům sám velký Pan Život. A že většinou nebyl vůbec jednoduchý, o tom jsem se přesvědčila s každým přečteným řádkem...
Jak já se u tohohle čtení navzpomínala na paní Dr. Neradovou, která mne na střední škole učila asi dva měsíce český jazyk a literaturu! Ta moudrá a vzdělaná žena prohlašovala, že se v literatuře setkáváme s tzv. "dynamickým pohybem literárního díla" - to jest, že jinak člověk tutéž knížku vnímá jako dítě, jinak ve dvaceti, jinak, když už má rodinu a jinak, když je už o něco zkušenější a starší... Je v tom hluboká pravda... Ještě před nedávnem bych si myslela, že mne knížka takového typu, jakou jsem nyní četla své babičce, nemůže zaujmout, že nebudu schopna plně pochopit, o co se jedná, ale teď už jsem to pochopila.... Nejen to, co tím autorka chtěla říci a že je v tom neskutečná hloubka moudrosti, citu, porozumění a empatie, ale hlavně tu vzácnou a neopakovatelnou intimitu okamžiku, kdy já jednak oplácím své zlaté babičce chvíle nad knihou, kdy ona si "ničila záda i hlas" ohnutá nad knížkou, trpěla, když jsem chtěla předčítat stále dokola tytéž pasáže, jen aby se je mohla její vnučka naučit zpaměti, ale hlavně jsem se svou babičkou a je mi, jako bych ji prostřednictvím těch přečtených řádků objímala a s každým dalším přečteným řádkem ji k sobě tiskla víc a víc a s upřímnou láskou... Jsme spolu, jen my dvě a naše společná láska, KNIHA, která teprve přečtená nahlas, získává to pravé kouzlo, protože ji čteme někomu, koho máme nade všecko rádi, koho milujeme...
Už se těším, až se zase naše kuchyně, ve které neopakovatelným způsobem voní nejen babiččiny lahůdky, buchty a koláče, ale také školní sešity, učebnice a písničky (s oblibou se tam, samozřejmě za babiččiny asistence učím a zpívám), rozvoní dalšími neopakovatelnými okamžiky nad krásnou knížkou, která se díky mé babičce stává tím nejvzácnějším pokladem se zlatým písmem...

Reakce na článek v novinách a jeden dobrý skutek...

Po uveřejnění vystoupení, kterých jsem se účastnila a o kterých jsem psala v předešlém příspěvku v novinách, jsem se rozhodla, že jejich autorce musím poděkovat. I, usedla jsem k počítači a napsala jí e-mail, jak mne její slova potěšila a pomohla po psychické stránce a že si jí velice vážím a ona mi, asi po dvou dnech odpověděla, že neví, zda všechna moje chvála patří jí, ale že to na ni zapůsobilo jako pohlazení v době, kdy je jí moc smutno z toho, že jí zemřel tatínek... Tahle zpráva hluboce zasáhla i mne, tak jsem se rozhodla, že jí musím vyjádřit soustrast a napsala jsem jí ještě jeden, jak jsem doufala, povzbudivý mail. A také že povzbudivý byl, protože reakcí na něj mi byla odpověď: "Šárko, děkuji moc, jsi zlatá holka!" K tomu nemám moc co dodat...
Snad jen, že se mi podařilo udělat jeden dobrý skutek...

...A jsem zase v novinách...

...a opět ve Zručských... O to je má radost větší. Tady je článek, který napsala paní Janatová z oddělení kultury ve Zruči:

MIKULÁŠSKÝ DÁREK, NEBO NÁŘEZ? /OBOJÍ/
Pod tímto názvem jsme mohli začátkem prosince shlédnout dvě hudební akce uspořádané Fanda Teamem v hotelu Centrin.
Odpolední - již VI. ZRUČSKÝ BETLÉM aneb VÁNOCE JSOU ROK CO ROCK byl dárkem pro ty, kteří chtěli slyšet tradiční české lidové koledy a populární vánoční melodie. Mladá hudební skupina Fanda Team /Veronika Šťastná, Eva Melicharová, Zuzka Stecherová a bratři Filip a Lukáš Hromadníkovi/ posílená zpěvačkami Martinou Čapkovou, Martinou Papíkovou, Šárkou Kohoutovou a sólovou trubkou Mgr. Jiřího Kaplana uspokojila vnímavého posluchače svými sladěnými trojhlasy i sólovým přednesem. Známé lidové koledy si zazpívali všichni přítomní diváci v sále. Obohacením celého pořadu bylo příjemné premiérové vystoupení zručské skupiny tradičních tanců RŮŽIČKY ZE ZRUČE, které připravila paní Alena Zemanová. Díky FOTOKLUBU sledovali diváci promítání zručských betlémů z přelomu století i překrásné zimní scenérie Zruče nad Sázavou.

Diváci hodnotili příjemnou vánoční atmosféru, kterou si přenesli domů na blížící se svátky.
Večerní pořad - PŘÁTELSKÉ SETKÁNÍ ZRUČSKÝCH RODINNÝCH KAPEL nás jenom utvrdil v tom, že máme mezi sebou dostatek šikovných spoluobčanů, kteří dokáží pobavit i náročného diváka a posluchače svým umem.
Večer zahájilo TRIO von ČERNOVIC - vnuci dvou spolužáků z Černovic u Tábora /Šárka, Filip a Lukáš/, kteří vystupují ve skupině Fanda Team.
Rodina Petra Hromadníka prezentovala beatovou tvorbu konce minulého století. Zpívající otec i synové hráli s radostí a nasadili vysokou laťku. Bratři Miloš a Oleg Kolouchovi měli své vlastní skladby promyšleně doplněny pohybově a módními doplňky, takže jejich vystoupení bylo dokonalou hudební show. Akordeonista Tomáš Duspiva ze Zbraslavi se svojí dcerou a synovcem prezentovali populární melodie i ukázku moderního elektronického akordeonu. Vystřídali je bratranci Tomáš a Fanda Heroutovi, kteří svými písněmi zvedli ze sedadel posluchače a ti jim za jejich vystoupení aplaudovali při produkci přímo před podiem.
Vždy ochotný otec Luděk Horáček se svými synky připomenuli, že krásné melodie můžeme slyšet v podání trubky a akordeonu. Už se těšíme, až se přidá nejmladší syn a zazpívá mamka.
Profesionální úroveň mělo určitě jazzové vystoupení Zbyňka Parkána a jeho kamaráda Dana. Ocenění se jim dostalo od jejich fandy FANDY, který si nechal podepsat pivní tácek, který se mu prý jednou zhodnotí, až bude JAZZBYDA uznávaným profesionálním tělesem.
Závěr čtyřhodinového koncertu, kteří diváci doplnili vlastním tancem, zajistila Jitka Šromová a její KLUCI. Pracovitý muzikant Vašek a jeho hudební kamarádi zakončili úspěšný večer příjemným průřezem hudebních žánrů.
Co říci závěrem? Jistě poděkování přátel a příznivců našich osmi hudebních kolektivů, které překvapily nejen samy sebe svojí odvahou, ale také potěšily přítomné v sále přátelskou atmosférou celého večera.
Zvláštní poděkování také hotelu CENTRIN za zapůjčený sál i vzornou obsluhu.
A PAK, ŽE SE ZRUČÁCI NEDOVEDOU BAVIT SAMI!!!!!!!!


Na návštěvě v Trhovém Štěpánově
Klub panenky ČR, v době kdy je uzavřen zručský zámek, kromě jiných výstav, pořádal i vánoční výstavu v muzeu v Trhovém Štěpánově.
Dostala jsem pozvánku na slavnostní vernisáž, která se konala v podvečer v sobotu 12.12.2009. Protože panenky klubu a autorku výstavy, paní Alenu Zemanovou, znám a vím, že zklamat nikdy nemohou, spíše jsem si prohlížela rekonstruované prostory štěpánovského muzea. Byla jsem nadšena způsobem, s jakým citem je do budovy zasahováno a jak je respektováno její stáří. I když v novém provedení, tak z budovy stále dýchá minulost. A je to opravdu moc pěkné. Dále také milá atmosféra a pro nás překvapující účast veřejnosti. Nechyběli ani představitelé města, školských zařízení, kronikář, redaktor místního zpravodaje, atd.
Zkrátka hned na první pohled bylo znát, že kultura má v Trhovém Štěpánově "zelenou." Určitě mi to potvrdí i paní Šašinková, která zde také tentokrát nevystavuje poprvé.
Tamní ženy, soustředěné kolem paní Nové, se pochlubily krásným a chutným cukrovím. A nakonec jsme si s Šárkou Kohoutovou a panem Hromadníkem všichni společně zazpívali několik koled.
Ráda bych do Trhového Štěpánova vzkázala, že se mi tam moc líbilo a že jim držím pěsti, aby se rekonstrukce zbývající části objektu podařila co nejdříve a alespoň tak, jako tato část. Však i na to jsme si tam připili.
A vám, čtenářům Zručských novin, doporučuji, až pojedete přes Trhový Štěpánov a uvidíte plakát na výstavu, zajděte se podívat.
Jiřina Janatová

Zázraky se občas dějí podruhé...

Moji milí!
Tak si to představte: zázraky se občas dějí... Včera do našeho domova nastoupila nová paní z Čenovic - jistá paní Kyselová. Já jsem o jejím nástupu věděla od pondělka od kadeřnice, která sídlí ve Vranicích a ke které se už léta chodím stříhat a která má právě v Čenovicích, malé obci u Čestína, příbuzné a zároveň mé dvě spolužačky ze Základní školy - Mariku Pěnkavovou a Pavlínu Sýkorovou.
Na tom by nebylo nic divného. Ten pravý a velmi příjemný šok jsem zažila, až když ke mně na terapii přišla dnes poprvé právě paní Kyselová. Začaly jsme si povídat co a jak a ona se mne najednou zeptala, zda nám tam nezemřela nedávno jedna paní a že jí bylo přes devadesát let... Tak já jsem chvíli přemýšlela, pak mi paní Kyselová ještě něco k tomu řekla a já jsem si dala dvě a dvě dohromady... Ta osoba, na kterou se mne paní Kyselová ptala, byla mnou tolik milovaná a opěvovaná paní Božena Ulomová!!!!!!!
A co má tento mnou tolik milovaný člověk společného s paní Kyselovou? Snacha paní Kyselové byla pravnučkou paní Ulomové... Svět je malý a o náhody tu není nouze jak říká klasik... Tak jsme si s paní Kyselovou moc pěkně popovídaly a já jsem se přistihla, že mi při tom povídání nějak podezřele zvlhly oči...
Milá paní Ulomová,
děkuji Vám, že jste mi seslala další spřízněnou duši... S láskou a úctou Vaše milující Šárka.

Koberce a koberečky

Tak dnes byly na programu dne koberce! Hlavní kočí (děda) zavelel a jelo se do Kolína pro koberce do nového bytu! Vyhrál nakonec krémový žíhaný do ložnice a do oranžova, také žíhaný, do obýváku... Oj oj, už se těším!... Střevní cesty jsou dnes lepší, ale pro změnu mne zase příšerným způsobem bolelo břicho... Ale už je mnohem líp! Aby také ne, když mi tatínek přinesl tašku pstroužků... To si dám! Mňam!

Zážitky

Dnešní den byl opravdu pestrý na zážitky... o))) Ten první, nemilý, byl fakt, že mne zase pozlobila střeva, a tentokrát opravdu pořádně... o) Pracovní proces se, tudíž, nekonal - v pátek jdu tedy na celý den pracovat, abych to vynahradila svému zaměstnavateli, sobě, ale především babičkám...
V poledne jsem snědla trochu špaget, aby žaludek nebyl úplně prázný a úderem druhé hodiny jsme stanuli v "kadeřnickém salonu" ve Vranicích, kam jsem nás v sobotu objednala na stříhání...
Nyní už je to s mými "střevními cestami" lepší, tak doufám, že zítra vyrazím opět plná síly a s čerstvým "ježkem" na hlavě, do práce...