Dopis do Vyšších Sfér...

Milý Ty, veliký tam nahoře,

chci poslat zásilku do nebe a nemám adresu, ani nevím, kolik stojí takové doporučené psaní tam k Tobě nahoru... Ale o jedno Tě prosím: Pokud k Tobě moje psaní dorazí, předej ho do těch nejsprávnějších rukou, které mi loni v červnu odešly k Tobě, do toho úžasného angažmá a které mi tu hrozně chybí...
Jednomu člověku, který je mi opravdovým přítelem tady na zemi, jsem se smála, když prohlašoval, že by do pěveckého sboru, který vedl, potřeboval deset Šárek, aby to k něčemu vypadalo. Sice jsem se smála, ale těšilo mne to a hřálo u srdce... Já jsem ale skromnější: já bych chtěla jenom jednu osobu. Jistou paní Boženu Ulomovou, která u Tebe v červnu bude už rok! Nevíš o ní něco? Jak se má, jak se jí daří? Oba jste zrádci a spikli jste se proti mně... Ty mi to přijdeš oznámit, když jsem na dovolené a paní Ulomová se se mnou sice rozloučí, ale adresu k Tobě mi tady na zemi nenechá... A já bych jí toho tolik chtěla říct, nebo aspoň napsat...
Prosím Tě, až s ní budeš mluvit, vyřiď jí, že ji líbám na čelo, posílám moc pozdravů a že se mi moc a moc stýská...
Promiň, že jsem Tě pokárala... Stydím se. Jako protiváhu mi nyní dovol, abych Ti poděkovala za dnešní den, který jsi mi seslal... Boženka v něm byla a byla veselá a zase jenom moje!
Měj se v tom nebi hezky, vše náležitě vyřiď, pozdravuj anděly a kdyby ses rozhodl, že mi pošleš paní Ulomovou zpátky na zem, věř mi, že se zlobit nebudu...