Je pátek, 17.06. a já se vydávám do práce, naposledy před lázeňskou kúrou... Čeká mne poslední bohoslužba, tak si to musím pořádně užít... Vše klape podle plánu - než vypukne bohoslužba, píši program na příští týden, hledám v knihovně nějaké knížky pro jednoho klienta a prohodím několik slov s kolegyněmi...
Úderem druhé hodiny se přesouváme do kaple... Zájemců o bohoslužbu je dost a dost, přijde paní doktorka, která hraje na varhany a společně se mnou zpívá, a tak hrajeme a zpíváme do roztrhání těla... Pan farář přichází trochu déle, neb se účastnil pohřbu...
Vše zvládneme a pomalu se čas nachýlí k odjezdu domů... Jedna kolegyně má narozeniny, tak jí všichni popřejeme vše nejlepší a hodně zdraví, já se rozloučím s místním osazenstvem a tradá domů...
Jsem unavená, všechno mne bolí, hlavně noha po výronu - asi bude změna počasí... Převléknu se z růžové kanýrové sukně a černého trička do bílých domácích kalhot a delšího modrého trička s bílou kočkou a jdu za babičkou do kuchyně, abychom si připravily něco malého k snědku, protože i já se přiznám, že navzdory žloutkovému věnečku, který jsme dostaly od oslavenkyně, mám docela hlad... Oběd totiž probíhal kolem půl jedenácté...
Stojím v kuchyni, když vtom, koho nevidím... Důvěrně známé kroky, důvěrně známá tvář... Muzikant, zpěvák a člověk se srdcem na dlani... Přišel nám oznámit, že si u nás na dvoře nechá auto, pro které si asi tak za hodinu přijde, že prý se jde podívat na školní akademii místních žáků...
Telepatie opět zapůsobila.... Zrovna jsem o NĚM celé odpoledne přemýšlela, že jsem ho měla pozvat alespoň na malý "záskok" na své pracoviště, protože se tři neděle neuvidíme a ON stál na balkoně...
Po svačině se vypravuji tedy na dvůr, trochu poasistovat babičce u praní mého prádla, které potřebuji vyprat právě do lázní, a, také... Hlídat znovu přišedšího... Věděla jsem, že přijde určitě, protože mu na dvorečku stálo právě to autíčko, kterým přijel... Tetelím se a napětí v mé krajině srdeční roste... 18 hodin a nic (začátek akademie byl od 17:00).... Přecházím po dvoře jako tygr v kleci a čekám... Úderem devaténácté se "něco" "vynořuje" za zdí... A... Už je tu... Jdu MU v ústrety a chvíli ještě povídáme... Jaké bylo vystoupení dětí, o tom, jak naše městečko teď žije a také o tom, že se vlastně už vážně ty lázně blíží... Prý ať se mi tam daří a na úplný závěr mi zazpívá: "Co nevidět se sejdem..." Což mi krásně nahrává k pozvánce na hudební zájezd za mnou do lázní... No, nechám se překvapit... Každopádně to byl velice milý a příjemný podvečer, vážení...
