Svátek duše

Tak i dnes měla má duše svátek... Jednak jsem se seznámila s jednou moc sympatickou, chytrou a vzdělanou paní - novou klientkou, která k nám včera nastoupila a dnes už byla pracovat na ergoterapii a moc pěkně jsme si popovídaly, ale také PŘIŠEL, PŘIŠEL, PŘIŠEL... Můj plesový tanečník a opět mu to moc slušelo... Sice jsme se viděli jen pár minut, ale i to mi ke štěstí stačilo... Chtěla bych tančit jen, protančit noc a den...

Kloboukový karneval

Přijíždím do své druhé domoviny - Zruče, kde se dnes, pro změnu, koná Kloboukový karneval. Moji postavu zdobí pruhovaná sukně zkombinovaná z hnědé, krémové a meruňkové barvy, k tomu tričko v hnědém odstínu a sako v barvě krémové a na hlavě krémový klobouk... Moderátor dnešní akce (díky bohu stejný jako předešlý večer) mne radostně vítá a já vidím, že má na hlavě též klobouk - krémové barvy a za bílým pruhem, který klobouk lemuje, vidím sněhuláka - rovněž v klobouku. (Taštička na dárek, kterou ode mne dostal k Vánocům).
Pěkně spokojeně řekne, jak nám to hezky ladí a jde se na věc - rozjíždí se dvouhodinový maraton písniček, tanečků a zábavy... Tanečnice malé, větší i dorost a dětičky v kloboucích a čepičkách - nejúspěšnější je parník, čaj Piggy, černokněžník, jehož čepice je větší než on sám, Bílá paní, dubový klobouk a klobouk, na kterém je připevněna panenka...
Všichni dostanou lízátka, žvýkačku, či bonbon a nejšikovnější je ten, kdo za odměnu, kterou dostal, hezky nahlas poděkuje...
Najednou moderátor prosí děti o pozornost, prý bude malý koncert, a přicházím na řadu já se dvěma písničkami... Moderátor mne uvede svým laskavým způsobem a děti sedí jako pěny...
Odměnou je mi bedlivé pozorování a srdečný potlesk...
A zanedlouho už mne střídá malá nadějná zpěvačka Natálka... Program je opravdu bohatý, ale úderem 16.hodiny končí a vracíme se domů, abychom nabrali síly na nový pracovní týden...

... A taky že se tančilo! A jak! Bylo to skvostné i na tanec s moderátorem večera došlo! Cíl naší výpravy byl splněn, jak by řekl jeden pan učitel, který učil mou sestru malovat...

Zítra se bude tančit všude...

Ano, ano, můj velký a vytoužený den je tady... Zítra se chystám se svojí rodinnou ochrankou na svůj první ples v letošním roce. Chtěli jsme jet na ples do Vlastějovic 9.ledna, ale pro nepřízeň počasí jsme na něj nemohli dorazit, tak doufám, že to zítra vyjde. Držte palce! Je to ve Zruči v Centrinu, tak snad nezapadneme a tam i zpět dojedeme bez úhony... Asi budeme muset, protože ples uvádí můj dvorní léčitel - ten co za mnou na pracoviště chodí minimálně jednou za měsíc kvůli oslavám klientů....
Loni jsem kouzelný večer v kouzelné společnosti vinou špatných nervů propásla, tak si to letos, aspoň doufám, vynahradím...

Telefon zní, ten vždycky zní...

...Vrtá mi stále hlavou, čím to být může, ráno když toužím dál spát, pocity mám, že snad vyletím z kůže, telefon šílí a nutí mě vstát. Někdy však zní tak jako skleněný vánek, zvoní a já radost mám, jistý tón může mi rušit i spánek, kdo volá toho já znám. Je to on, je to on, je to on, jeho tón telefon prozradí...
Kdo že je tím tajemným volajícím? Nikdo jiný, než člověk jehož monogram je v abecedě na 8. a 10. místě... Je to rébus, ale zasvěcení na něj určitě přijdou... o)))
"Tak Tě zdravím, děvče veselý..." "...To jsi hodná..." Milá slova a milý hlas, která mi dnes vnesla do studené ladovské zimy aspoň trošku teplých slunečních paprsků, které velmi příjemně hřály...

Oslava narozenin

"Fanda má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví..." Ano, včera měl pan Hromadník narozeniny, a tak jsme to dnes, pravda, dodatečně oslavili v rámci oslav našich klientů... K všeobecné spokojenosti přispěla harmonika a písničky z mládí našich klientů, takže nám se zpěvem pomohli naprosto všichni! Díky za vše a zase za měsíc, u další oslavy, naviděnou a hlavně, naslyšenou!

Tak pod heslem: "Jeden den nemůže být klidu" se včera o pozornost přihlásila, po celkem dlouhé době, má střeva a nedovolila mi tedy jít do práce, ale tam kam i císařpán chodí pěšky... o) A to hned několikrát... Takže se nekonala cesta do práce, ale do tepla postele...
Dnes už jsem ale fit, i do práce jsem, navzdory blížící se sněhové kalamitě a díky dědovi, dorazila...
Zítra jsme chtěli jet plesat do Vlastějovic, ale nejede se nikam, protože venku dnes od božího rána PADÁ SNÍH, PADÁ SNÍH, PADÁ SNÍH, má ho dokonce snad napadnout až 60cm a já myslím, že ho tam už dobrých 30cm bude, protože sněží vytrvale, od rána...
Budeme aspoň moci stavět sněhuláky! Horší to bude s cestováním... Držte palce, abychom se v pondělí nestali "Zapadlími vlastenci."

Venku je sice sníh, ale já mám sluníčkovou náladu - dnes jsem zase byla pochválena od jedné klientky, Jindřišky Burianové, která se mnou strávila půl odpoledne před dnešní bohoslužbou a řekla mi, jak mne miluje a po bohoslužbě si pochvalovala, jak jsem to krásně vedla a jak jsem krásně mluvila a zpívala. (Dnes jsme tam byly s paní doktorkou Šandovou, která při mši hraje na varhany a zpívá samy, protože pan farář se účastnil pohřbu, tak jsme to musely zvládnout, ale vše se povedlo).

Mám z toho všeho zase velikou radost!

Radost z práce

Tak mne zase potkalo veliké štěstí a radost! Dnes za mnou přišla jedna naše klientka a prohlásila: "Šárinko, zlato, já Vám jdu popřát hlavně hodně zdravíčka, štěstí a úspěchů do nového roku, Vy moje dvojče..." (jsme obě narozené 29.dubna, jen s tím rozdílem, že nás dělí přesně 60 let):o) Číslo sem, číslo tam, hlavně, že se máme rády...