Telefon zní, ten vždycky zní...

...Vrtá mi stále hlavou, čím to být může, ráno když toužím dál spát, pocity mám, že snad vyletím z kůže, telefon šílí a nutí mě vstát. Někdy však zní tak jako skleněný vánek, zvoní a já radost mám, jistý tón může mi rušit i spánek, kdo volá toho já znám. Je to on, je to on, je to on, jeho tón telefon prozradí...
Kdo že je tím tajemným volajícím? Nikdo jiný, než člověk jehož monogram je v abecedě na 8. a 10. místě... Je to rébus, ale zasvěcení na něj určitě přijdou... o)))
"Tak Tě zdravím, děvče veselý..." "...To jsi hodná..." Milá slova a milý hlas, která mi dnes vnesla do studené ladovské zimy aspoň trošku teplých slunečních paprsků, které velmi příjemně hřály...