Středa - hudby, zpěvu a oslav je třeba...

Je to tak. Je 25.května a máme tady další oslavu narozenin, tentokrát v kavárenském duchu... Beru si oblečení s sebou do práce, abych se od 12:00 do 14:30 zbytečně nepotila ve slavnostním... Mezitím stříhám ubrousky a když je dílo hotovo, jdu do naší nově nabyté kanceláře, usedám k počítači a začínám pracovat na dalším čísle časopisu o našem domově... Čas letí, rázem se blíží druhá hodina a já se pomalu převlékám do slavnostního - bílá plisovaná sukně a černé tílko se šperkem...
A jdeme na to! Přichází nejen klavírista a stálý doprovod, ať už hudební, pěvecký, či fyzický a také, oproti zvyklostem - kameraman, aby nás všechny zvěčnil a není jím nikdo jiný, než můj tatínek...
Místnost opět praská ve švech, ale všichni jsou spokojeni... Zákon schválnosti ale zapracoval, samozřejmě - nefungoval mikrofon... Ale vše jsme nakonec zvládli a zbytek "koncertu" jsem odzpívala "na pusinku," jak řekl můj drahý doprovod... o) Jak něžně se dá vyjádřit něco tak obyčejného...
Bylo to krásné a bylo toho dost... Tak zase za měsíc naslyšenou...

Úterý - S harmonikou šel bych hned zazpívat si...

Je úterý,10.05.2011, 13:15 a já vyrážím se dvěma rodinnými strážci a jedním velmi dobrým a mně milým muzikantem na zájezd do Ledče nad Sázavou, kam jsme i s písničkami v lidovém tónu pozváni do Klubu Harmonie, který funguje při DPS. Jsme vřele přivítáni a hodina a půl je jenom moje a mých posluchačů... Po zádech mi sice tečou čůrky potu, ale zpívám, seč mi síly stačí, z plných plic a od srdce, ale moji diváci mi velmi zdatně pomáhají...

Je to krásně ztrávené odpoledne, dárků a dárečků mám plnou náruč - krásné růže, trojCD a vázička a ještě hojné občerstvení, jehož část si vezeme domů...
Milá Harmonie, tak zase někdy příště nashledanou a hlavně naslyšenou...

Neděle, zpíváme maminkám

Je neděle, 08.května a svátek mají všechny maminky, babičky a prababičky... Já vstávám kolem půl deváté a jdu se připravovat na odpolední vystoupení... Nervy pracují, jednak mám zpívat tu již výše zmiňovanou písničku Když harmonika tiše zní s úplně neznámým harmonikářem, s kterým jsem v životě nevystupovala a druhak mám babičce k blížícím se narozeninám, rovněž bez zkoušky, zazpívat její zamilovanou Už mi lásko není dvacet let, kterou jsem si, vzhledem k okolnostem, nemohla zkusit ani doma...

No, bude to zajímavé, říkám si, ale nakonec to všechno dopadne skvostně a já jsem navýsost spokojená... S harmonikářem, velmi sympatickým, nám to "sedne," jako bychom spolu zpívali a hráli odjakživa a navíc je mi přislíbena další spolupráce... Naši svěřenci z domova pro seniory také zpívají seč jim síly stačí a jsem na ně náležitě pyšná...

Po dvouapůlhodinovém maratonu se i s rodinnou ochrankou vracím domů - nabrat síly na úterý, to mne čeká pásmo lidových písní v klubu Harmonie - Ledeč nad Sázavou...

...aneb co bych pro ty naše milé důchodce neudělala, že...