Pachatela se vrací na místo činu...

14.července se konala, jak již jsem psala, další oslava narozenin v Centrinu. No a při té příležitosti pan Hromadník oznámil, že mi večer poslal e-mail, ale že jsem se k tomu asi ještě nedostala... Nastínil mi tedy, že tento týden od úterý do pátku budou mít s Fanda Teamem hudební putování po vlastech českých a jihočeských a že ve čtvrtek budou v Černovicích a zda bych tam za nimi nepřijela...

Já jsem s nadšením prohlásila, že já bych jela hned, ale že vše záleží na "taxikáři" - dědečkovi... Dědeček, ač na oko nerad, souhlasil a včera, 22.7. jsme v 08:00 vyrazili směr Černovice u Tábora... Jeli jsme už brzy ráno, protože hlásili, že bude velké horko a nespletli se...

Okruh našich návštěv v Černovicích byl již tradiční - hřbitov, svačina v pekařství, les, obejít nezbytné krámky, oběd, cukrárna, obecní úřad (wc), obora a pak už zámecká zahrada zalitá sluncem, lavička ve stínu stromů, deka a na ní odpočívající pán, který v tom všem "měl prsty..." o))

Po úmorném horku v autě a strastiplném převlékání v miniprostoru vozu mi byl pohled na pana H. a lavičku ve stínu tou největší odměnou...

No a protože jsem měla zpívat místním dětem z Diagnostického ústavu sociální péče, hned se ke mne jeden šikovný mladý klučina hlásil, zda jsem to já, jak si přečetli na plakátě (na plakátě stálo, že jako host pořadu vystoupí "Jeřabinka - zpěvačka Šárka Kohoutová), přisvědčila jsem mu a on se mi pochlubil, že pořad uvede slovy: "Hraje vám orchestr ze Zruče nad Sázavou a šéfuje jim "Šedý vlk"..."

Poté nabídl panu H. broskev, ale ten mu hned odvětil, aby ji dal mně, že já jsem jejich hlavní zpěvačka...

Horko bylo k padnutí, ale já se tak těšila na jeviště! Aby také ne... Měla jsem takové vděčné obecenstvo...

Zpívala jsem asi 45 minut a bylo mi krásně, i když nohy bolely a bylo veliké horko... Zpívala jsem, hovořila z plných plic a odměnou mi byl bujarý potlesk... Měla jsem svůj vlastní blok písní, poté se ke mně hrou i zpěvem přidala kolegyňka z kapely a další část jsem zahajovala country písní, pak následovaly lidovky a na závěr společná píseň "Stará archa..."

Do 18:00 bylo zkrátka co dělat, byla jsem unavená, ale za ten úspěch, slzy dojetí a všeobecnou spokojenost mi to stálo, to mi věřte!

Na závěr mi nezbývá říct než jedno velikánské DĚKUJU!!!!!!!!!!!!!

Je 14.července 2010 odpoledne, horko k padnutí a nás čeká další oslava narozenin našich klientů. Do práce přijíždím ve lněných šatech a věci na převlečení si beru s sebou. Pohovořím s děvčaty - brigádnicemi, něco pouklidím a rázem je půl druhé a já se převlékám - aby to bylo stylové, protože tento měsíc máme oslavu v lidovém tónu - s harmonikou - oblékám si růžovo bílou kanýrovou sukni a k ní tričko - s portrétem pana Hromadníka s harmonikou...
14. hodina udeří a pan Hromadník přichází... Já ho srdečně vítám, nabídnu mu pití a za půl hodiny jdeme na to. Pot ze mne leje, zpívám české a moravské lidovky, ale co bych pro svoje "potěšeníčka" neudělala... Učebna praská ve švech, ale všichni s námi zpívají a jsou, i přes velké horko spokojeni...

MOJI MILÍ, DĚKUJI VÁM.

Celkem příjemně strávená dovolená, co říkáte? A teď už "jen" práce, práce, práce..." Ale moc hezká a záslužná...
Po dovolené mne uvítal krásný koncert Anny Kordic - "holky od Budějc" s předky a manželem z Chorvatska... Cítila jsem, že potřebuje "vrbu," a tak jsem ji, než došlo na koncert, vyslechla a ona mi byla neskonale vděčná a já jí taky... Za to že přijela vlakem až z Prahy, že nás potěšila a zazpívala krásné písničky, které pro mne byly krásným dárkem k tehdy nadcházejícímu svátku...
ANIČKO, DĚKUJI!

A oslavila jsem svůj svátek. Doma, v práci, s tatínkem, ale hlavně s panem Hromadníkem, který pozvání spojil s prohlídkou bytu a přinesl mi krásnou tmavě růžovou gloksinii a med z Černovic a byl gratulantem z nejmilejších...

Mezitím jsem také stihla učinit několik prohlídek svého nového bytu se známými a příbuznými:

s Dášou, manželi Dvořákovými, paní Zachariášovou, ale také s tatínkem a jeho přítelkyní,

O týden později se akce opakovala, tentokrát jsem však zpívala především pro nově otevřenou stálou expozici panenek... Vedro bylo k padnutí, ale to mi nevadilo...

Zručské slavnosti, na kterých jsem půl hodiny zpívala "jen" se svým milovaným panem učitelem...

vesničku Poříčí u Želiva, která patří pod obec Křelovice, kde mne opravdu pořádně potrápila alergie na trávy a pyly, kterých bylo letos všude opravdu plno, ale i tak to bylo moc hezké... Výlet jsme spojili s návštěvou Ledče, respektive s návštěvou paní Eliášové, kde jsme poseděli a popovídali si pěkně v chládku...

Ve čtvrtek večer, když jsme se vrátili domů a mně bylo nejhůř, nemohla jsem vůbec mluvit, dýchat, jen jsem si u nosu držela kapesník, kýchala, smrkala a kašlala se najednou rozezněl telefon a v něm se ozval mně velmi dobře známý hlas: "Co děláš v sobotu?" Volal mi pan Hromadník - hned se mi udělalo lépe...

Věděla jsem, že máme naplánovaný výlet do Koloděj nad Lužnicí, ale neodolala jsem a zeptala se, o co jde.

Prý že budou Zručské slavnosti u příležitosti znovuotevření zručské dominanty - Zámku, který je po rozsáhlé rekonstrukci. Celá akce se prý bude konat ale pouze v případě příznivého počasí... Byla jsem zázračně uzdravena a modlila se, aby mi v sobotu nepršelo a abych byla schopna zpívat a povedlo se! Následovaly tedy:

Kutnou Horu, kde jsem si v knihkupectví U Stříbrného groše zakoupila dva obrazy do ložnice do mého nového bytu,

Soběslav, kde jsem si zakoupila ve svém oblíbeném papírnictví s knihkupectvím nový zpěvník - Spirituál Kvintet.

Černovice u Tábora a to hned 3x,

Vzhůru za letními dobrodružstvími...

aneb jak se dá elegantně vybruslit z toho, že NĚKDO nesáhl na blog už delší dobu... Co se událo nového?

1. 25.května mi šťastně přiletěla z USA sestra i s malou neteřinkou.

2. Od 14. do 25.června jsem měla 14-ti denní dovolenou. Sice pršelo a bylo poměrně chladno, ale nám to nevadilo.

Navštívili jsme:

Tábor