Maruška Šupáčková

...aneb, jak se nenápadně vracím mezi své a do života. Řekli byste, že téhle paní je také přes devadesát? Nejenže mi v době svého pobytu u nás ušila v ruce krásné šatičky na panenku, ale nezapomněla na mne ani po svém odchodu blíž ke své rodině - do Kytína, kam jsem jí psala malý předvánoční dopis a na který ona reagovala krásným pohledem s následujícím, ještě krásnějším textem:

Milá Šárko.
Posílám Vám moc pozdravů a stále na Vás vzpomínám. Těžko jsem se loučila, ale čas běží a musím se přizpůsobit. Zde se mi též líbí, ale na Vás nikdy nezapomenu. Jste tam jako doma, jste mladá, hezká, máte ještě plno radostí před sebou. Vím, že máte i bolesti, ale máte krásnou rodinu, též je zdravím. Šupáčková.

No, řekněte sami, není to to nejkrásnější uznání? Já měla slzy na krajíčku...