Jaký byl nový rok? Opět pracovní. Na dopoledne jsem si pro své svěřence připravila vědomostní hru z různých oborů české i světové kultury a byla jsem potěšena, jak jim to šlo!
Kolem poledne se mi ale neudělalo dobře a nemohla jsem dojít na oběd, na který za normálních okolností chodím pěšky po schodech, ale tentokrát mi zase nohy kvůli mozku vypověděly službu - musela jsem si zavolat výtah, ale měla jsem strach, že ho nestihnu, ale paní recepční byla naštěstí pohotová, zavolala do kuchyně, aby mi ho poslali...
Abyste tomu rozuměli: od roku 2009 jsme jako zaměstnanci dostali k evidenci docházky tzv. "čipy," které slouží mimojiné i k evidenci pauzy na oběd. Já pracuji převážně ve druhém patře, jídelna je v prvním a přístroj na "čipování" je v přízemí...
Takže: nejprve z druhého patra pěšky do přízemí, z přízemí do prvního patra, z prvního patra opět do přízemí a z přízemí teprve zpět do druhého patra do kanceláře... Bylo toho asi moc!
Přišla jsem tedy z oběda, nechala jsem povolit stavidla a začala brečet, ale věděla jsem, že NIC NEMŮŽU VZDÁT A ŽE TO TAKÉ NEVZDÁM A BUDU BOJOVAT! Mám přece kolem sebe obětavé pomocnice - Emu a Miladu, které se mi hned jaly dávat "první pomoc."
Jejich pomoc jsem musela využít i odpoledne, když jsem potřebovala dovést do kaple a zpět - na bohoslužbu, kde asistuji panu faráři...
Paní ředitelka mi také byla velikou oporou, nabídla pomoc a hned mi bylo lépe... Po zralé úvaze jsem se tedy včera rozhodla, že si vezmu čtyři dny zbylé dovolené z loňského roku a že budu rehabilitovat a že půjdu tvrdě a s býčí silou za svým cílem: dát nohy do pohybu, tak jak jsou zvyklé...
Dnes ráno jsem si jela s babičkou zušlechtit hlavu ke kadeřnici, po obědě jsme si obě na hodinku zdřímly a pak nás vytáhlo sluníčko a šly jsme ven...
Zpočátku se mi sice šlo hůře, ale musela jsem si v duchu sama vynadat a přeprat sama sebe a nohy se najednou docela dobře daly do pohybu...
Proč jsem to všechno psala? Pro ty, které potká něco podobného. Základní zásada zní: NEREZIGNOVAT, NECHAT SI KLIDNĚ TŘEBA OD OKOLÍ I VYNADAT - se mnou věta: "Neblbni a choď" většinou dělá zázraky, BOJOVAT A NEVZDÁVAT SE! I KDYŽ TO JDE POMALU, VÝSLEDEK STOJÍ ZA TO!