Silvestr 2008

I na Silvestra chodí ti, co se starají o naše svěřence v Centrinu, do práce a já mezi ně patřím... Ráno jsem obešla společně se svým "andělíčkem strážným" všechny klienty a rozdávaly jsme krásná PF, která si klienti sami vytvořili - obrázek Josefa Lady... Poté jsem se připojila ke své kolegyni - Miladě Pajerové a obcházely jsme jednotlivá patra a zpívaly a Milada hrála na harmoniku....
Zase jsem si ověřila, co to znamená překonat sám sebe a do jednotlivých pater jsem scházela po schodech - tedy za pomoci Alenky Brožkové, a na úplný závěr jsme absolvovaly, také s Alenkou, "sestup z Everestu" další čtyři patra, tentokrát k obědu... Nebýt Alenky, nevím, jak bych to zvládla...
Alenko, děkuji Vám z celého srdce!
Po obědě jsem prohlásila, že už nikam nejdu a zůstala jsem sama samotinká na "svém" druhém patře a nabídla jsem klientům čtení anekdot, zpěv a hru na klávesy a promítání scének s Felixem Holzmannem...
Došlo na všechno a myslím, že naši klienti byli spokojení... Co mně teď zbývá: Popřát jim, ale i nám, kteří se o ně staráme krásný, klidný celý příští rok, ať je plný zdraví, optimismu a dobré nálady a abychom stále a po celý rok mohli slýchat od našich svěřenců kouzelnou větu, kterou vypustila z úst naše milá pomocnice - klientka Alenka Brožková, že "u nás je pro ni doma..."
Pan Vlastimil Bednář na začátku mého působení v této organizaci před někým prohlásil: "Pro Šárku jsou naši klienti vlastně jednou velkou rodinou a ona je jejich mámou..." A já jsem na to neskonale hrdá.... Ale nejpyšnější jsem na svoje svěřence...

Všechno nejlepší a šťastný celý příští rok vám všem ze srdce přeje Šárka - ergoterapeut.