Článek na první pohled možná nevinný, ale mne v době své aktuálnosti rozzuřil k nepříčetnosti a razantně jsem na něj reagovala. Moje reakce byla rovněž uvedena v novinách, dokonce ve zcela původním znění, v jakém jsem ji předávala. Tady je:

Vážený pane X,
poté, co jsem si přečetla Váš příspěvek do ... novin, ve kterých se zmiňujete o tom, že skupina "Rošťandy" nechtěně vzdala hold starému režimu díky písním staršího data a "šéfoval" jim "bělovlasý speaker" František Hromadník, jsem byla, musím se přiznat, dosti znechucená. Ono je poměrně snadné teoreticky napomínat a mít k tomu či onomu výhrady, byť třeba pravdivé, ale už o něco těžší je ty "teoretické" argumenty dokázat a prakticky ukázat, jak by je argumentující strana vyřešila.
Pan Hromadník se ve školství pohybuje již přes čtyřicet let a já si myslím, ba dokonce vím, že je ve svém oboru osobou, která by si ze školní stupnice známek zasloužila jednu velkou jedničku s hvězdičkou a několikrát podtrženou!
Za to, co pro školství obecně, děti a Základní uměleckou školu ve Zruči nad Sázavou udělal. On se snažil z minima vytěžit maximum, a to ku prospěchu všech.
Nejen pomocí hmotných statků, ale i pomocí duchovna a těch nejlepších charakterových vlastností, jako je trpělivost, obětavost, láska k dětem a práci, které se i teď věnuje se stejným zápalem jako na počátku své pedagogické kariéry.
A když se ohlédneme zpět na zdi "té staré, zatuchlé barabizny," které donedávna zdobila významná ocenění z celostátních i krajských soutěží, vidíme, že děvčata, byť tedy "vzdávala hold starému režimu," i když líbivými písničkami, vyhrávala jednu cenu za druhou.
Pan Mgr. Hromadník chtěl pomocí takovýchto akcí zabránit nejhoršímu fenoménu dnešní moderní doby - drogám, tabákovým výrobkům, alkoholu.
Děti do jeho hodiny docházely, docházejí a já věřím, že budou docházet, s nadšením stále.
Myslím si, že takových lidí, jako je pan Hromadník, bychom si my, méně významní, měli vážit, ba možná nestydět se smeknout.
A to že panu Hromadníkovi čas pokryl hlavu sněhobílými vlasy? To nám nevadí. Zde platí známé úsloví, že nezáleží na tom, co nosíme na hlavě, ale co máme uvnitř.
A u pana Hromadníka je tam za ta léta praxe nastřádáno mnoho zkušeností, moudrosti, trpělivosti, obětavosti a lásky k dětem a k práci, která z něj čiší na každém kroku.
A na úplný závěr mi dovolte použít slova Rabiho Nachmana z Braclavi, který říká: "Vždy hledej v druhém to dobré. Na to se soustřeď, vyzvedni to a proměníš i hříšníka ve světce."
Z toho bychom si my, "soudci", měli vzít příklad, zamyslet se nad svým "já" a nejprve napravovat chyby u sebe.