Jak je důležité míti Marušku...

..."Tak už nemám svoji Marušku..." Věta, z které mne dnes pěkně zamrazilo v zádech. Přišel mi ji sdělit jeden klient našeho domova, který s inkriminovanou Maruškou bydlel a byli spolu moc šťastni... Dnes v půl jedné v noci mu odešla tam, odkud není návratu... Jsem z toho na jednu stranu moc smutná, je mi Marušky i Kamila líto, ale takový je život a chtěla bych být v 91 letech do posledního dechu tak vitální a plná elánu, jako byla právě Maruška...

V našem domově byla skoro stejně dlouho jako já, tak jsme si z toho dělaly ještě legraci, že jsme tam "nejstarší bardi."

Život je ale zkrátka takový a musí se s tím počítat. Kamilovi jsem stiskla upřímně ruku, nevěděla jsem, co na to říct...

"Maruško, pozdravujte tam nahoře ode mne všechny ty, s kterými se teď setkáte a když tam narazíte na nějakého dalšího Kamila, dejte mi vědět...

Děkuji Vám za všechno, byla jste ta nejlepší knihovnice pod sluncem...