Ano, pratele, nase Sarka...

Tak abyste vedeli, tady je Dasa! :o) Ale dovolim si tuto stranku tak nejak predpripravit. Pote predam zezlo samozrejme sve sestre Sarce a potom uz to bude jen a jen na ni, jak si to tu vyzdobi!

Jméno:
Místo: Czechia

čtvrtek, prosince 09, 2010

Sprint v koledách aneb Kdo má narozeniny v prosinci...





























Je středa (nebojte, jsem zcela při smyslech a vím, že dnes je čtvrtek), 08.12.2010, svátek slaví všechny Květoslavy, a já se opět chystám do práce - na další oslavu narozenin a svátků, tentokrát za měsíc prosinec. Všichni víme, že se blíží Vánoce, ale já, protože vím, jaké oblibě se v našem domově těší lidové písničky, obzvlášť za "lahodného" doprovodu akordeonu, pozvu svého milovaného pana učitele právě s tímto nástrojem.







Ale ještě předtím mne čeká práce v knihovně - trochu jednotvárné, leč, pro mne příjemná změna: musím postupně zapisovat všechny knížky, které tu máme, do počítače, abych měla o jednotlivých titulech přehled... A že jich je! Něco kolem sedmi tisíc!







Od dvanácti do 13:45 se věnuji práci tam a ve 13:45 se odebírám do druhého patra, do své "domovské stáje" - ergoterapie, kde mne mile překvapí vánoční výzdoba, kterou zatím kolegyně připravily...







Poslední záchvěvy vrcholí, prohodíme pár slov a už mé kroky míří do zadního traktu třináctimetrové místnosti, to abych počkala na svůj umělecký doprovod, který přichází vzápětí, a který vítám s velikou radostí a láskou...







Učebna praská ve švech, přítomno je 38 klientů, vedro k padnutí, cítím, jak mi po zádech stékají čůrky potu, ale zpívám do strhání těla... Protože naše oslavy trvají 60 minut, půl hodiny zpíváme klasické lidové písně a zbylou půlhodinu věnujeme koledám... Mnozí třeba mohou namítnout, že to bude v doprovodu harmoniky vypadat poněkud divně, leč, věřte nebo ne, zvuk je to krásný...







Tušili jste ale, že se dá uspořádat sprint v koledách? Já tedy až do včerejška ne, leč mýlila jsem se... Nasadili jsme tak vražedné tempo, že jsem měla obavy, zda to dotáhneme do konce...







Ale zvítězili jsme! Je 15:30 a já s úlevou zjišťuji, že je konec! Zpívám moc ráda, ale po hodině stání a nepřetržitého zpívání a mluvení toho mám tak akorát a s úlevou ztěžka, ale prý zaslouženě, usedám na uprázdněnou židli a s chutí přijmu kousek lahodného dortu a pití...







Bolí mne úplně všechno, jako ostatně pokaždé, ale jsem šťastná, že se oslava vydařila, všem se líbila...







Tak zase za měsíc pápá...

Komentáře: 1:

Anonymous Anonymní řekl...

Máte taky hezkou jemnou výzdobu!J.

7:58 dop.  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka