Maturitní ples aneb trocha nostalgie nikoho nezabije...

Vím, já vím, že už jsem se na tomto místě o svém Maturitním plese zmiňovala... Proč ta velká hláska na začátku? Byl opravdu Maturitní a už sám ples byl, aspoň pro mne, zkouškou z dospělosti... Zda obstojím, jestli se mi dlouhé šaty nepřipletou pod nohy, jestli nespadnu, ale hlavně byl plný očekávání věcí příštích, ale především jednoho člověka, který mi po mém boku tehdy moc chyběl a chybí dosud... MOJE SESTRA, KTEROU JSEM TEHDY PO PŮL ROCE VYDĚLA POPRVÉ OD JEJÍHO ODJEZDU DO USA... Ani brečet jsem tehdy neměla sílu, tolik jsem byla překvapená a rozradostněná...

Padla na mne v dnešní podvečer nostalgie, protože v mém a babiččině oblíbeném seriálu Ulice zrovna probíhal zrovna také maturitní ples....