Milé překvapení

V pátek odpoledne jsem přišla do práce - odpoledne kvůli bohoslužbě - a hned se na recepci dozvídám, že mne dopoledne sháněl pan Hromadník - prý něco kvůli zpívání...
Mám sto chutí mu telefonovat okamžitě - o co se jedná, ale protože ještě není dvanáct, nechci narušovat případný oběd.
Čekám s hovorem do půl jedné, snažím se pracovat, ale myšlenky se mi toulají bůhvíkde... Konečně, je půl jedné a já jdu volat. Na druhém konci se ozve příjemný hlas, který mi říká, že "je jedno ucho" a já se ptám, oč jde...
"Volaný účastník" začne nenápadně, ptá se mne, zda jsme zítra doma a když odpovím, že ano, následuje otázka, zda bych si nechtěla v sobotu zazpívat u příležitosti Přehlídky mladých dechových hudeb, že prý "vypadli" muzikanti ze Světlé nad Sázavou...
Já jsem, samozřejmě, nadšená, jak jinak, ale trochu se obávám, jak to všechno dopadne, protože se nám objednala návštěva... No, panu Hromadníkovi najisto nic neslibuji, ale v duchu si přeji jen a jen zpívat na blížící se akci...
Telefonuji dědečkovi, seznamuji ho s novinkami a on mi po chvíli telefonuje zpět, že je vše zařízeno a že tedy jedeme v sobotu po desáté hodině na místo "zpívacího" činu, že babička, při nejhorším, zůstane s návštěvou doma... Babičce to nepřeji a je mi to na jednu stranu moc líto, že nebude moci jet s námi, ale na druhou stranu se moc raduji, že se mi splnilo přání...
Bohoslužba proběhne v poklidu, po veškerých pracovních povinnostech, které končí mně i nové milé kolegyni po čtvrté hodině, se po předchozí domluvě odebereme do pizzerie na přátelské posezení a popovídání. Přítomen je, zcela nečekaně, i její milý, hodný a příjemný pan choť... Víno, nealkoholické pivo, káva, voda a pizza jsou naše poživatiny toho příjemného večera...
V sobotu se probouzím a vstávám relativně brzy - jednak, abych se v poklidu stihla připravit na nečekaný a o to milejší "hudební zájezd" a také proto, že má přijet ta návštěva...
Návštěva přijíždí také relativně brzy, já akorát dojídám babiččinu moc dobrou kulajdu, kterou jsem si dala místo snídaně, beru si léky a odcházím do koupelny, kde se líčím a po chvíli se jdu převlékat.
S návštěvou prohodím pár slov a už je čas, s dědou nasedáme do vozu a odjíždíme na místo činu - před lékárnu... Program je v plném proudu, zrovna hraje kolínský orchestr - dixielend - je to krása...
A pak už patří slovo Černovické dechovce, mým spřízněným duším.... Trpělivě čekám na svůj výstup, místo plánované půl jedenácté se na mne dostane skoro v půl dvanácté, ale mně to nevadí, o to víc se těším...
Děda je v družném hovoru se svým známým, a tak mne na místo činu uvádí sám pan Hromadník...
A už začíná hovořit, že orchestr ze Světlé nad Sázavou se omluvil, že má potíže s muzikanty, "a tak se nám přihlásila naše vždy ochotná Šárka, která má umělecké jméno "Jeřabinka" protože pochází z lihovaru v Černovicích u Tábora - od pana Jeřábka..."
Přerovanka, Sentimentální, Nikdy se nevrátí pohádka mládí s dědečkovým známým a Náš vor plul dál... To jsou písně, z kterými přispěji k příjemnému i slunečnému dni, sklidím potlesk, pochvalu i nádhernou květinu z rukou pana Hromadníka...
Jsem šťastná a odcházím si poslušně sednout zpět na lavičku, abych si poslechla poslední kapelu "Zručskou desítku."
Dědeček si mezitím jde pohovořit s muzikanty z Černovické dechovky, kteří prý říkají, že kdybych byla trochu blíže k Černovicům, že by mne hned brali! Dědeček to ale uvádí na pravou míru, že já jsem pana Hromadníka...
Dopoledne uteklo jako voda a my jedeme domů a já jsem šťastná a spokojená...
P.S. Zapomněla jsem dodat, že jsem na úplný závěr dostala od pana Hromadníka nádherný pugét obrovských žlutých a drobnějších růžových lilií...