Dnešní oslava

Už skoro brečím únavou, ale musím to sem dát, vždyť by to bylo nespravedlivé vůči ostatním oslavencům... I tento měsíc se konala oslava narozenin a svátků, a sice dnes... Přípravy byly sice náročné, ale vše se nakonec vydařilo. Přijela jsem dřív, protože jsem si vyklízela svoji, dnes už bývalou kancelář, ve které jsem strávila bezmála tři roky - ne že bych tam tedy vysedávala celou pracovní dobu, to ne, ale používala jsem ji na jednání s lidmi, kteří mne přišli navštívit, nebo na individuální terapie a hlavně jsem se tam chodila převlékat, když jsem se zpotila... Nyní se tam pro léta příští "ubytuje" mzdová účetní, aby byla blíže té "obyčejné..."

No, přivezli jsme toho domů dvě vietnamské tašky... Ono se to nezdá, ale za tři roky se přece jen "něco" nashromáždí... (A to nepočítám obrazy a nádobí, na které teprve dojde...)

Od půl dvanácté do půl jedné jsem tedy za dědovy vydatné asistence a podpory, která byla završena jeho vztekem, uklízela kancelář a od půl jedné asi zhruba do tři čtvrtě na dvě jsem to, co jsem přenesla z kanceláře na ergo, zase umísťovala do skříněk na ergu, abychom se tam vůbec hnuli...

Ve dvě hodiny jsem šla obvolávat sestřičky na jednotlivých patrech, že od půl třetí začínáme oslavovat a trnula jsem hrůzou, že to opět nepochopí a chudáky seniory přivezou zase před třetí hodinou, byť oslava s železnou pravidelností začíná od půl třetí...

Ale povedlo se a vše klaplo a já už netrpělivě vyhlížela svého milovaného a nepostradatelného pana Hromadníka, který se tentokrát dostavil, po předchozí dohodě s harmonikou a hráli jsme v lidovém tónu...

Co vám budu povídat, nohy mne z toho poletování a stání bolí ještě teď, a to pořádně, ale co bych pro ty rozzářené oči a zpívající rty svých svěřenců neudělala... Bylo to krásné....