Páteční odpoledne

Je pátek a já se chystám do práce na odpolední směnu - bohoslužba. Než bohoslužba začne, pracuji opět v knihovně, kde dávám tzv. Knižní fond do počítače, abych měla o jednotlivých tiscích přehled.
Úderem tři čtvrtě na dvě odcházím na ergo, kde si vyzvednu nějaké nezbytnosti a už "upaluji" do kaple, abych se řádně připravila na bohoslužbu, kde zpívám a předčítám z bible...
Bohoslužba skončí, kolegyně odvážejí klienty, já přecházím znovu na ergoterapii, kde si ze skříňky beru tašku a jdu zpět do knihovny, kde, jak jsme se domluvili, má čekat dědeček a ještě hodinu máme pracovat...
Jsme domluveni, že mi tam nechá klíč od knihovny, jenže já zjistím, že klíč se na obvyklém místě v učebně ergoterapie nenachází, tak mu telefonuji, telefon však nikdo nepřijímá... Když slyším kroky a tam děda, který mi oznamuje, abych si pospíšila, že mám nahoře v knihovně návštěvu...
Na moment se odmlčí a já přemítám, jaká že to návštěva mne mohla poctít. A on ON... Jdeme si v ústrety a vítáme se... Jeden z mých nejmilejších plesových tanečníků je tady, aby mi oznámil, že 14.02.2011 zpívám v rehabilitačním ústavu v Kladrubech... Hurá!!!!!!!!!!!!!!!!