Dopis pro bucla

Ahoj buclíku,

vím, že určitě nedostáváš první dopis, že už si těch přáníček, pohledů a dopisů a dopísků dostal mnoho přemnoho, ale určité okolnosti mne nutí, abych Ti taky napsala, tzv. "tetičkovský" dopis.

Vím, že jsi mámino největší zlato a poklad nejdražší, ale také jsi MŮJ... Sama děti nemám a vím, že mít nebudu, protože bych se o ně nedokázala plnohodnotně postarat, vždyť víš sám, že když ses vydal na "obchůzku" po našem bytě, já jsem se Ti raději klidila z cesty, abys mne neporazil...

Tak ráda bych si Tě tolikrát pochovala, ale vždy ses mi vysmekl a "běžel" z ruky do ruky... Co s Tebou máma bude dělat, až se vrátíte do Texasu, to tedy nevím... Hlavně ji, pokud možno, prosím Tě, šetři, aby Ti dlouho vydržela v plné síle a svěžesti, protože, než vyrosteš, budeš ji ještě mnohokrát potřebovat - to mi věř... Nejen na to, aby Tě přebalila, nakrmila, nebo si s Tebou hrála, ale půjdeš se k ní vyplakat, přitulit, potěšit a jednoho dne jí určitě řekneš: "Mami, mám Tě ráda..." a chytneš ji za srdce, stejně jako jsi chytl mě a už ses mě nepustil... Jsi malý neposedný dráček, ale když jsi mi kontroloval "ježky," zkoušel, zda mi drží ucho na hlavě, dělal "hají" u mě na klíně nebo jsi mi na závěr položil "packy" kolem krku, věděla jsem, že jsi mi ty svoje "packy" obtiskl nejen na krku, ale hlavně v srdci a budou mi tam dělat "ťap ťap" navěky věků...

Miláčku můj, měj se krásně, šťastně doleť a brzy se vrať! U tety máš totiž zaručené "medvědí objetí...."