To jsem, Dášo, drzá, viď? Ale nemohla jsem to té naší malé nejkrásnější berušce udělat, abych to sem nedala! Jen bych ji chtěla mít u sebe... Každý den si při pohledu na tyhle fotky vzpomenu na chudáka paní Ulomovou, jakou by měla radost, že by viděla berušku... Krucinál, proč se nemůže vrátit! (Pro Terezku: Paní Ulomová byla a je moje nejmilovanější klientka, které by letos v listopadu bylo krásných 94 let a s jejímž odchodem do nebe se nějak nemůžu smířit. Ač mi všichni říkají, že svoji práci nesmím tak "žrát," mně to nedá, svoje svěřence miluju a nedala bych je za nic na světě a když se v 90% případech postižených Alzheimerovou nemocí najde někdo, kdo je i v tak pokročilém věku NORMÁLNÍ, nemůžete k němu nepřilnout... no, a tahle paní, měla HODNĚ RÁDA berušky...)
vystavil Sarka | 6:39 odp.
Komentáře: 15:
Mila Sarko,
fotky jsou uzasne a berusce to opravdu slusi!
Jinak Vas opravdu chapu kdyz mezi svymi klienty objevite tak spriznenou dusi, ze Vas to jednduse vyvede z miry,lae zivot jde dal a clovek se musi radaovat z kazdeho noveho a vydareneho dne a vasi klienti Vam zajiste davaji mnoho prilezitosti se radova a vy jim.
Tak tedy kazdy den se podivejte tady na tu vasi malou berusku a pani Ulomova tak bude vlastne tady porad s Vami.
Jinak moc dekuji za prani uzdraveni jiz se to vse zlepsilo a ja uz v nedeli odpoledne znovu vyrazila na zahradu za praci,ale to je na dlesi povidani.
Krasny vecer preje Tereza
PS: Myslim, ze se Dasa zlobit nebude jelikoz bucel je proste uzasnej.
Máte, samozřejmě pravdu, snažím se tím také řídit a praktikovat to na své osobě...
Zítra mi, prosím, držte palce, budu zase zpívat - oslava narozenin, tentokrát za říjen...
Moc na Vás myslím a přeji jen vše dobré, hlavně hodně zdraví...
Mila Sarko,
doufam, ze Vas dnesni den probehl presne podle Vasich predstav a oslava se povedla! Cely den jsem na Vas myslela a verim ze je vse v nejlepsim poradku.
Zdravi Vas Tereza
To vis, ze se nezlobim. Bucel je bucel, ja tam vypadam trosku postizene, ale to je v poho, beruna to jisti!
Tak vidis, i na duet doslo, to je prima!
Zitra drzim babicce palce s kontrolou!
Terezo, Ty jsi tak hodna!
Sarko,
vidite nezlobi se jak jinak bucel je proste uzasnej a promin Daso ale ty asi opravdu nevis jak vypada nekdo hrozne na fotce podivej co dala Sonja na blog moji mazlicci z nebo v Coburgu nejsem sice stihla ale tady jsem jak hrosik nebo spise hroch! :-)
Tak tedy Sarko jen tak dal a nedbejte na slova vlastni sestry ji to proste slusi!!! :-)
Tereza, jedine Tereza... :o)) No proste! Dokazes vzdycky rozesmat! Dik...
Shari, to vis, jen to sem hrn!!!!!!
Jo a nahodou, jako ten hroch, o kterem pises, teda nevypadas! (I kdyz my mame hrochy teda zrovna dost v oblibe, vid Sarko...) :o)) Vypadas jako poradna zenska, co ma zlate srdce, asi tak...
Tříletá tanečnice, tříletá Terezka, obula si své střevíce, musíme jí zatleskat, ó tříletá, ouhouhou tříletá, vlasy jako slunečnice, musíme jí zatleskat! A ten můj potlesk patří hlavně Vám!
Jiří Suchý jednou napsal: "Úsměv je svátek obličeje." A já Vám přeji, aby Váš obličej měl svátek neustále...
Moc mne mrzí, že Vám ten úryvek z písně, kterou jsem napsala na úvod, nemůžu zazpívat... Ale mám k ní citový vztah, je to totiž jedna z prvních písniček, které jsme měly možnost zpívat ve sboru, když jsem ještě chodila do své milované "hudebky," jak jsem s láskou říkávala...
Včerejší oslava se vydařila a měla jsem z ní obrovskou radost! Děkuji za podporu a zájem, který mne neustále velmi příjemně překvapuje...
A na závěr jedna věta pro Vás, to abyste těch slz neměla málo.o)))
V roce 2001, to jsem začala chodit na Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Praze, jsem před Vánocemi, v rámci praxe, navštěvovala Městskou knihovnu ve Zruči nad Sázavou - v krásném pseudogotickém zámku, kde rovněž sídlila moje milovaná hudebka s jejím mnou ještě milovanějším panem ředitelem a dědovým spolužákem, panem Hromadníkem. Jednou za mnou pan Hromadník přišel a zeptal se, zda bych si s ním nešla zazpívat do rozhlasu (rádia). Já jako hudební nadšenec a vášnivá zpěvačka, jsem samozřejmě souhlasila...
V místě mého nynějšího pracoviště - nyní Centrin, dříve budova Českého Telecomu, se celá akce konala, pod názvem Radiodárek - byl to první rozhlasový pořad toho druhu a byl přímo pro pana Hromadníka, kterého do něj nominovala ředitelka dětského domova v Sázavě.
Každý nominovaný si mohl vybrat nějaké hosty, no a pan Hromadník si vybral imitátora Petra Jablonského, rosničku Michaelu Dolinovou a horolezce Radka Jaroše a také nás, tehdejší "Rošťandy," Dáša byla také členkou, hrála na klávesy a, samozřejmě, zpívala, v pořadu rovněž sólově...
No a já jsem měla tu čest být úplně posledním hostem... Jistě si dovedete představit ty nervy, které mne pronásledovaly... o)
Nicméně, můj výstup se přiblížil a na větu, která mu předcházela, nikdy v životě nezapomenu...
Petr Novotný můj výstup uvedl slovy: "My už budeme pomaloučku, zvolna končit, ještě máme pár bodů na závěr, jeden dárek pro Vás, jedno přání... Proč Vy jste si přál, aby Vám teď přišla zazpívat Šárka Kohoutová?"
A pan Hromadník mne naprosto uzemnil a dojal odpovědí: "Víte, já jsem přemýšlel o tom, co je to vlastně pojem dárek. Kolem nás jsou i lidé, kteří nás velmi potřebují a přitom, když nás potřebují, tak nám dokáží dát. A takovým člověkem je naše Šárka... Přivítáme ji mezi námi... Víte, ona Šárka má zdravotní potíže, rozhlasoví posluchači nevidí, ale my, diváci, my Zručáci ji známe... A i přes ty svoje zdravotní potíže s námi vystupuje se souborem a v muzikálech a všeho se zúčastní a dokáže nás obohatit právě svým vystoupením. Poslechněte si, jak Šárka se dívá na svět a jaké má problémy, ale jak s nimi dokáže sama se vypořádat..."
A po tomto dlouhém dojímavém monologu jsem já měla a také začala, zpívat. Šlo mi to tehdy velmi těžko, protože jsem byla dojatá, ale zazpívat jsem to musela a povedlo se!
Slzy štěstí mi v souvislosti s těmito slovy tekly ještě mnohokrát - když se pořad vysílal, když jsem po odvysílání usínala, nebo když mi třeba telefonovala učitelka z první třídy a v slzách mi sdělovala, že mi gratuluje...
Ještě teď, když to píšu, se mi klepou ruce a do očí se mi hrnou slzy...
Terezko má milá, VŠECHNO, VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!!!!!!!
Tak to máme úspěšně za sebou! Babička byla dnes na pravidelné kontrole s diabetem a vše dopadlo, aspoň relativně, dobře, pro ni tolik obávaný inzulin se nekoná!!!!!!! Juj, to mám radost!
Zaplat! Jeste jednou ji zdravim, drzela jsem palce. (A Danicka drzela cele pesticky...:o))
No jo, Radiodarek. To bylo prima a jak se nam to vsem celkem povedlo hned napoprve, vid... Zadne strihy pokud vim nedelali. To uz bude asi tak 8 let, ne?
Mila Sarko,
tak hned na zacatek dekuji za to krasne prani udelaly jste mne obe s Dasou velkou radost a hned se mne lepe pracovalo nez tu dne odpoledne zaclo snezit. No ale zbylych 120 kg jablek je uspesne v mostarne a ja mam zase trochu prace ze seznamu za sebou. Jinak jsem moc rada, ze Vase babicka dopadla u pana doktora dobre a preji co nejdele tak dobre vysledky.
Moc ji od mne pozdravujte!!!
Dalsi veci byla vase zminka o vase panu Hromadnikovi ja jsem peclive jiz pred nejakou dobou precetla Vas blog a tak i kdyzho neznam musim rict, ze tu ke urcite uzasny clove a Vase velka opora ale i Vy jste se zachoval krasne kdyz jste se ohradila proti tomu clanku v novinach tam jste mne neuveritelne prekvapila jaka jste bojovnice a tak drzim palce a preji hodne takovy zazitku jako v radiu!
Krasny vecer preje Tereza
Terezo, Ty jsi proste borec!
Terezo, jablka, prosím, přivezte příště do naší moštárny v Kácově... o))) Dědeček tam pracuje, máme ji přímo na dvoře - je to nejen moštárna, ale hlavně pálenice! o)))
Děkuji za poklonu, já jen tomu svému milovanému člověku oplácím stejnou mincí, a tak, jak se chová on ke mně, tak se chovám k němu (k panu Hromadníkovi) a říkám, že je to můj druhý táta...
Těch zážitků s ním i s vystupováním je tolik, že by to bylo na knihu... Kolikrát já už s ní začínala... No, i když, možná, teď o tom tak přemýšlím, docela by se mi líbila i kniha na pokračování tady na blogu... No, uvidíme... o) Mějte se moc hezky, pozdravy babíčce vyřídím, bude jistě velmi mile překvapena...
Ano, Dášo, je to osm let, co jsme natáčely Radiodárek a nevracelo se to vůbec,dokonce mi tehdy jeden z techniků vysekl poklonu, že něco takového tam ještě neměli... Jsme také borci! o)
Dobre ran Sarko,
tak nabidka zni lakave,ale jak uz jsem psala Dase muj uzasny manzel si letos zadal o licenci na paleni alkoholu a tak mne letos jeste ceka tphle nove dobrodruzstvi tak nam drzte palce.
Predpoklada ze cely vikedn budu cisti jablka a pripravovat je do sudu.
Svestky a mirabellky uz tam jsou no jo co nadelam alespon bude legrace.
Dnes e Martin vraci z Mnichova a zustava az do pondeli tak si ho alespon trochu uziju.
Preji krasny den a zdravim ze zasnezeneho Coburgu.
Tereza
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka