Záhady se občas dějí...

Dovolená se téměř blížila ke konci, ale já jsem celý týden přemýšlela především o jedné klientce, o které jsem se již na stránkách zmiňovala, o paní Boženě Ulomové.

Než jsem na dovolenou odjížděla, ani u mne už nebyla na terapii, ač chodila pravidelně, s tím, že jí pobolívají záda a není jí moc dobře...

Tak jsem se s ní rozloučila v jídelně při odchodu, ale viděla jsem, že má tak nějak zvláštně "zapadlé" oči...

Nicméně jsem ji utěšovala, že to zvládne, že je statečná a slíbila jsem jí, že jí pošlu z dovolené pohled a ten jí určitě zdraví vylepší...

Odjela jsem na dovolenou, ale stejně jsem celý týden myslela na Centrin a paní Ulomovou... Ve čtvrtek jsme se jeli podívat do Soběslavi a já jsem se s babičkou stavovala v jednom obchodě s textilem, babička si chtěla koupit plavky a já, když už jsme tam byly, jsem si chtěla vyzkoušet jedny kalhoty.

Obchod to byl s vietnamským zbožím, ale ještě jedna prodavačka byla Češka a hned se ke mně přihrnula a že mi pomůže ty kalhoty vyzkoušet.

Stoupla si přede mne, já jsem si kalhoty oblékla, bylo to dobré, vše v pořádku, byla jsem rozhodnutá, že si kalhoty koupím.

Najednou jsem k ní přišla blíž a ona začala brečet, jaká je ze mne cítit na dálku pozitivní energie a že mi za to moc děkuje...

To se událo ve čtvrtek, asi kolem půl dvanácté. K večeru jsme byli navštívit známé s postiženým kloučkem a já jsem na svých rodinných ochráncích začínala pozorovat, že něco není v pořádku a že přede mnou něco tají...

V pátek ráno už to však moje nervy nevydržely a v posteli jsem se rozbrečela... Děda s babičkou se na sebe podívali a sdělili mi tu nejsmutnější zprávu, jakou mohli: MOJE MILOVANÁ PANÍ BOŽENA ULOMOVÁ VČERA ZEMŘELA...

K tomu nebylo a není co dodat. Je mi z toho moc moc smutno, ale vím, že takový je život, že se dožila krásného věku - bylo jí 93 let, byla zdravá a smrt byla rychlá a milosrdná....

Jen to bylo hrozně nečekané....Tímto chci poděkovat slečně a paní Bednářovým, které se postaraly o to, abych se v pondělí ráno, při příchodu do práce, nezhroutila a zavolaly to dědečkovi předem...

Krásný hrníček s beruškami, který jsem s láskou Božence vybrala, jsem si nechala na památku...

Jaké bylo však moje zděšení, když jsem dnes, po týdnu, přišla do práce a na jednom ze stolů jsem našla její fotografii, slunečnici a pohled ode mne s tímto dodatkem: čas úmrtí - 13:50, ve 14:00 jsme pohled dostali na stůl...

Bylo a je mi z toho všeho úzko a vím, že tahle rána se nikdy nezacelí... Vždyť Boženka byla "moje babička!"

Paní Ulomová, děkuji za všechnu lásku, cit a pochopení.