Ač se to zdá neuvěřitelné, je pro mne velikým štěstím, že mohu vykonávat právě tohle povolání, které mi spadlo přímo z nebe... A kdo za to všechno vlastně může? Nejen moje rodina, která mne vždy podporovala, podporuje a já věřím, že i nadále podporovat bude v mém snažení, ale především můj milovaný učitel hudby František Hromadník, o kterém už, tuším, byla řeč dříve... Jsem po DMO, ale vše nakonec díky píly, péči a odhodlání celé mé rodiny dopadlo dobře a jsem tady, mohu pracovat a radovat se z každého dne, který jsem se svými svěřenci.
Je to tak trochu paradox. V tomto zaměstnání vykonávám funkci "Pedagoga pro volný čas" - starám se o volný čas našich klientů - veškerá rukodělná činnost, výtvarničení, vyrábíme různé výrobky a dekorativní předměty, zpíváme, posloucháme hudbu, čteme si, pořádáme oslavy, každých čtrnáct dní do našeho domova dochází pan farář... Proč to všechno píšu: k tomu výtvarničení jsem nikdy neměla příliš vřelý vztah - nouze však jak známo, naučila Dalibora housti a "přišla bída na kozáky" a já jsem se to "musela" naučit... Ale naučila jsem se to ráda...