Nejkrásnější dárek k narozeninám

Tak se mi to podařilo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Co? Inu to, že jsem si mohla zazpívat společně se svým milovaným panem Hromadníkem krásnou písničku, respektive přátelský duet, jehož slova jsem již na svých stránkách zveřejnila.

Mé největší přání se splnilo 29. 04. 2006 zhruba ve 14:30 odpoledne, kdy jsem se účastnila cyklistických závodů ve Zruči nad Sázavou, a sice ne jako cyklista, ale jako zpěvačka. Dívčí hudební skupina Madams tam totiž dělala závodníkům jakousi "zvukovou kulisu" a já jsem tam panem Hromadníkem byla přizvána, abych si odzpívala svůj "minirecitál" skládající se ze čtyř písniček.
Tak jsem tedy za asistence malého vnuka pana Hromadníka dorazila na improvizované přírodní pódium, dívčí skupina Madams mi zahrála písně: "Až na vrcholky hor," "Pláčou tvoje modré oči" a "Bílá Jawa 250" a pak náhle pan Hromadník produkci zastavil a pravil do mikrofonu: "Tak a protože naše kamarádka Šárka dnes slaví významné životní výročí, (ten den mi totiž bylo 21 let), co víc jí tedy můžeme přát, než trochu toho zdraví a blahopřát jí, jak jí to krásně zpívá..."
A pak se otočil čelem ke mně a řekl mi: "Šárko, mi pro tebe máme malý dárek... Tak doufáme, že se nám podaří..."
Já jak jsem o tom tak přemýšlela, napadlo mne, že mi asi děvčata zahrají a zazpívají písničku z repertoáru Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře s trochu pozměněným textem "Franta má narozeniny," v mém případě "Šárka má narozeniny," kterou v takovýchto případech, kdy měl někdo narozeniny, už mnohokrát hrály, ale mýlila jsem se. V zápětí se totiž ozvaly první tóny písničky, kterou jsem tolik toužila zazpívat si s mým milovaným panem Hromadníkem a pan Hromadník mi začal zpívat: "Sám stávám na chodníku podobný patníkům, mám komplex domovníků, kteří střeží dům... a já jsem se k němu s dojetím přidala. Já jsem stála v předu, před publikem a on vzadu, za klávesami. Když jsem ho očima vzývala, aby přišel ke mně, pošeptal mi: "Neboj se, já přijdu..." A tak jsem čekala a dočkala se. To když jsme už po několikáté zpívali refrén písničky, který se mezitím stihl naučit. (Jak mi později totiž důvěrně sdělil, neuměl slova...)
Při samém závěru písničky přišel tedy ke mně dopředu, chytil mne kolem ramen a přidal si závěrečný verš, který patřil jenom mně: "Máš mé přátelství..."

Nevěděla jsem, zda mám radostí brečet, nebo se smát a nebo mu padnout samou radostí kolem krku. Ale protože jsem věděla, že mám ještě zpívat závěrečnou písničku, musela jsem se ovládat. Ale do mikrofonu jsem si neodpustila poznamenat: "Já vám děkuji za krásný dárek a nevím, jestli nebudu brečet..." Ale pan Hromadník mne uzemnil a s úsměvem povídá: "Brečet nemůžeš, protože tu máš další písničku..."
A tak jsem vší silou zazpívala i závěrečnou písničku, která je mým životním heslem. Jmenuje se Zpívání, má ji ve svém repertoáru Jitka Zelenková a už jsem ji na svých stránkách také zveřejnila...
Tak, tohle byla ta nejkrásnější oslava mých narozenin, jakou jsem kdy měla, o dárku ani nemluvě. A to nemluvím o tom, že jsem měla ještě soukromou oslavu dva dny před tím, také ve společnosti mého milovaného pana učitele Hromadníka a ten mi na ni přinesl krásnou oranžovo - žlutou gerberu a hrníček s obrázkem malé holčičky, kde bylo napsáno: ŠÁRINKA, tedy zdrobnělina mého jména... Bylo a je mi stále blaze, kdykoliv si na ty dny vzpomenu....